Bibleee | Recenze

Výjimečný tisk: Bibleee

Samir Hauser napsal knížku nazvanou Bibleee.

S laskavým svolením nakladatelství DENUDATO, exkluzivně a na pokračování jsme vydali první část nazvanou Starý zákon.

Nyní nám přistála v poště samotná kniha - musíme říct, že něco takového se jen tak nevidí. Pohrává si s grafickým motivem kříže z "koksu", který je plasticky naaplikován na obálku. Proti poškození je koxkříž chráněn vlnitou lepenkou s výřezem.

Formát a font na obálce upomínají hotelové malé bible. Uvnitř knížky jsou kromě Samirova textu i barevné kolážovité ilustrace.

Vypadá to draze. Nechybějí detaily jako záložka z textilu a zdobná předsádka.

Děkujeme za výtisk - ať už si o obsahu myslíme cokoli, zpracování je mimořádné.

www.facebook.com/denudato

Starý zákon čtěte na www.protisedi.cz/article/poctete-si-samir-hauser-bibleee-i a www.protisedi.cz/article/samirovo-cv-bibleee-ii a www.protisedi.cz/article/samirovo-cv-bibleee-iii

Redakce Protisedi.cz

Bibleee Samira Hausera

Smím-li užít kulinářské metafory, tak jak mě předevčírem nadchnul muflon na hruškách s pepřovými knedlíčky kdesi na Javořické vrchovině, tak pokládám za špičkový čtenářský pamlsek Samírovu knížku, s jejíž pomocí úspěšně inkasuje nadávky recensentů i tzv. slušných lidí. Knížka má kapesní formát, černou koženou vazbu se zlatým písmem a dvěma lajnami kokainu do kříže, uvnitř celkem slušné koláže Dr. Radosty, jenž také provedl grafickou úpravu. Šňupání kokainu z bible, předvedené Samirem též v televizi, zastínilo fakt, že kniha má též obsah. Od takového neúnavného hedonika života jakým je Samir to samozřejmě není žádná bezúčelná blasfemie, ale akt adorace, eventuelně propagace knihy, Vanessy i sebe sama, což taky není nic špatného; autor má zkušenosti s prací v reklamě a tohle je kampaň jako každá jiná. Ostatně nedávno vyšla jiná, advertisementem ještě důkladněji ošetřená bible, a sice Reynkova; v té si ale moc nepočtete…

Svazeček obsahuje autobiografická vyprávění z dětství, pikantní peripetie hudební kariéry, drby na ostatní spoluhráče, veselé historky z vystoupení a co na to holky. Realita se střídá s bizarními snovými visemi a barevnými kolážemi. Za nejpodařenější považuju delirické črty „Náboženská extáze žížal“ nebo „Na onom světě“, kde cítím lehký kontext s L. Klímou kombinovaný s narcistní groteskou a cirkusovým saltem provedeným zpravidla v posledních větách povídek, přičemž se autor programově nebojí ztrapnit. Poslední třetinu svazku zabírají „Žalmy“ – Samirovy texty písní, které by se asi měly posuzovat s hudbou, takhle nahaté moc nevyznívají a uzavírají knihu rozplizle do ztracena. Sbírka by správně měla končit povídkou „Nanebevzetí“, jako každá EBM píseň pořádným dloubancem do žeber.

Pokud při sestavování knihy autor škrtal, tak jistě jen nudné pasáže; četba mi zabrala jednu jízdu autobusem do Brna, plus jednu poobědovou siestu v hamace pod pergolou. Četl jsem nedávno autobiografie Zappy, Lemmyho a Keitha Richardse, přičemž ta nejsenilnější je posledně jmenovaná. Samira bych řadil někam mezi první dva, co se týče originality. Jsem si jist, že by tomu prospěl poněkud větší formát, takhle to nebezpečně připomíná odeonské kolibří edice poesie a blbě se to drží kvůli pitomému volumenu napříč vlákny (pokud to nebyl záměr). Závěrem můžu vřele doporučit jako vzorný příklad úpadkové literatury. Nic hroznějšího tady dlouho nevyšlo a asi jen tak nevyjde. Bacha, nenechte se oblbnout noirovým marketingem, má to koule i bez toho.

Typomonolog

Knihu „BIBLEEEE“ napsal zpěvák Vanessy Samir Hauser, který je znám též pod pseudonymem „Bruno Ferrari“. Kniha se skládá z několika rovin a nejvíc ze všeho připomíná sociopatův deníček. Ve „Starém zákoně“ se nejprve dočtete o Hauserově dětství stráveném v iráckém Bagdádu, o tom, jak trápil své příbuzné, zvířátka a vlastně kohokoliv, kdo se namanul. Misantropické úvahy, rodící se v jeho dětském mozečku nám dávají jasnou odpověď na otázku, kde se to v Hauserovi vlastně bere. Ano, je to pravděpodobně vrozená vada. Díky tomuto textu, si můžeme být naprosto jistí, že podobní lidé jako je Hauser, mají být zavření v kleci a ne pobíhat na veřejnosti.

V druhé části knihy (Nový zákon) se prolínají dvě roviny. První rovinou jsou Hauserovi fantasmagorické povídky, ve kterých popisuje například svůj posmrtný život, na který se údajně rozpomíná, nebo machisticky líčí, jak je celý život milován ženami. Mimochodem popis jeho „neúnavného sexuálního apetitu“ se prolíná celou knihou. Hauser se nám prostě snaží vysvětlit, že on za to prostě stojí a to je trochu trapné. Jak všichni víme – samochvála smrdí.

Druhou rovinou jsou Hauserovi zážitky z 90 let a týkají se především Hauserových hudebních projektů. Dozvíme se, o největších skandálech pokleslé skupiny Vanessa a zjistíme, že Hauserovi nejde ani tak o umění, jako spíš o to, aby získal obdiv u žen, což působí vzhledem k jeho vzezření poněkud směšně. Já bych si o Hausera neopřela ani staré kolo, co jsem zdědila po pradědečkovi, který byl ve straně a udával.

Na závěr najdeme Žalmy – tedy Hauserovi texty z různých období. Nemá cenu to ani hodnotit – jsou to odporné slátaniny a i bez hudby působí hodně uboze. Ten chudák si snad myslí, že je básník či co. Knihu rozhodně nedoporučuji a Hauserovi doporučuji ústavní léčbu.

Filoména Rejžková